Co je vlastně DEFI? Iniciativa DEFI mapuje vzdělávací logiku internetového věku pomocí výzkumu, který zkoumá pedagogické možnosti nových technologií: způsoby výuky a učení, které umožňují vzdělávání, způsoby, které dříve nebyly možné a byly obtížnější. Prozkoumává oblasti možností, které digitální technologie otevírají pro oblast vzdělávání. Vyvíjí nové modely vzdělávání s cílem důsledně prozkoumat jejich důsledky a možný dopad.

Webinář, který proběhl 29. 4. 2021 a který byl pořádán výše zmíněnou iniciativou, si kladl hlavní otázku, a to, kde dochází k digitálnímu rozdělení a vzniku digitálních propastí. Celý jeho záznam můžete zhlédnout zde.

Dr. Sue Sentance, ředitelka nadace Raspberry Pi Foundation, hovořila o definici digitální propasti, jakožto prostoru mezi těmi, kdo mají přístup k internetu a mají spolehlivá zařízení (ve Velké Británii v roce 2020 – 96%) a těmi, kdo jimi nedisponují. Zdůraznila však jistou propast v situaci, kde mají lidé přístup k internetu a mají adekvátní zařízení, ale nemají dovednosti (22%), jak se zařízeními zacházet. Představila 3 stupně reflektující tento problém: přístup, dovednosti a uživatelská znalost a výsledky. Poslední dva přístupy jsou nejvíce ovlivněny sociodemografickými (kolem 35%), ekonomickými (30%) a motivačními faktory (kolem 32%). Zmínila také směrem k postoji vládní politiky jakýsi technologický kapitál, který zahrnuje ekonomický (možnost nákupu ICT HW a SW), kulturní (participace na digitálním vzdělávání) a sociální kapitál (podpora a síť kontaktů odborníků). Tyto kapitály pomáhají zmírnit digitální propast. Přiblížila situaci ve Velké Británii, kde přes 2 miliony dětí nemělo adekvátní zařízení, 60% uživatelů však využívá alespoň svůj smartphone jako internetové zařízení. Během května 2020 tedy nadace Raspberry Pi společně se svými 80 partnery dodala přes 5100 stolních počítačů mladým lidem ve věku 6-18 let, kteří se museli učit z domova a nemohli si dovolit pořídit vlastní zařízení. Tento krok zvýšil celkové zapojení žáků do výuky s velkou motivací.

Sarah Hennessey (ředitelka výzkumu – EdTech Hub) a Dr. Bjȍrn Hasler (technický ředitel – EdTech Hub) promluvili o problémech s připojením k internetu, např. ve střední Africe nemá připojení více než 75% populace (kolem pobřeží je situace lepší). Dále byl zmíněn projekt, který se těší velké oblibě, a to animovaný seriál Ubongo Kids, jenž pomáhá dětem zlepšit matematické dovednosti. Byl zmíněn zajímavý program OER4Schools, který je zaměřen na profesní rozvoj učitelů využívajících informační a komunikační technologie se zaměřením na subsaharskou Afriku a který byl zahájen v Centru pro vzdělávání společnosti ve VB.

Prof. Tom Crick (profesor digitálního vzdělávání a politiky – Swansea University) hovořil o digitální inkluzi starších a dlouhodobě nemocných lidí ve Walesu a také o publikaci Leave – No one behind, která o této problematice hovoří. Nastavení systému digitálních kompetencí pro 4/8/12/16/20/40/60/80leté bylo také diskutovaným tématem.

V poslední části webináře proběhla diskuze. Byl zodpovězen i dotaz MŠMT: “Jaké cesty jsou voleny pro identifikaci potřebných dětí pro poskytnutí zařízení pro výuku?“ Odpovědí byla identifikace probíhající skrze efektivní data management (např. statistiky o přístupu k internetu) a analýzu potřeb na základě setkávání se školami a stakeholdery.

Další otázka se týkala chudších zemí, kde se dotazující ptal, jaké možné vzdělávací cesty by tedy mohly být voleny ve směru k dětem, které se chtějí vzdělávat? Přednášející zmínila hlavně cestu motivace, která v nich má být pěstována a udržována. Byla zmíněna důležitost zjištění vzdálenosti dětí od škol, jelikož některé děti mají školu tak daleko, že tam nedocházely. Tam by bylo nutné poskytnout pomoc. Hovořilo se také o propojení digitálních technologií a vzdělávání. Byl zmíněn hlavní aspekt obsahu, kdy před tím, než poskytneme např. tablety do škol, musíme mít vytvořený obsah a metodiku pro práci s nimi.

Autor: MŠMT